Výprava do Beskyd ve složení dva programátoři a jeden právník úspěšně absolvovala významnou část plánované trasy, kterážto naštěstí nebyla plánem nýbrž pouhým odhadem, tudíž její nesplnění nelze rozhodně brát jako neúspěch, a bez větších ztrát dorazila do cíle a následně i domů.
Po klasickém úvodu v režii českých drah (půl hodiny zpoždění) jsme dojeli okolo půl páté odpoledne do Vsetína, kde nastal první závažný problém – dostat se z něj – způsobený z velké části absencí kvalitní mapy (ve stánku na nádraží jsem sehnal jen špatnou a málo podrobnou mapu) a utkvělou touhou jít po červené značce místo modré, kterou jsme potkali. Při této příležitosti jsme zmokli, vylezli na kopec, prodírali se lesy, loukami a ohradami s kravami abychom následně z kopce opět slezli a zbaběle se vydali po silnici.
První, asi čtvrthodinový, silný déšť jsme šťastně přečkali v autobusové zastávce – začalo pršet zhruba minutu poté, co jsme vlezli dovnitř a rozhodli se odpočinout si zde. I další deště se podařilo úspěšně zvládnout, i když mnohem dobrodružněji. Při hledání vhodného místa na přespání jsme narazili na další autobusovou zastávku a po chvíli sezení v ní opět začalo pršet. Po provedení analýzy situace jsme se rozhodli na zastávce zůstat a přespat zde. Bohužel její dveře nebyly moc funkční – okna byla vytlučená. A v prosklených stěnách také pár tabulek chybělo.
Jedinou možností bylo pověsit přes dveře celtu, jenže tu nebylo kam pověsit, tak kamarád musel vyrazit do lesa pro nějaký klacek – za cenu zmoknutí (pláštěnka moc nepomohla) jej přinesl a dveře i s rozbitou tabulkou vedle nich se podařilo opravit. Výsledkem našeho snažení byla celta přikolíčkovaná klacíky ke stropu a dole zapřená lavičkou – řešení zajímavé, leč funkční. Rozbitá okénka po stranách zastávky naštěstí moc nevadila, neboť jimi dovnitř nepršelo. Celkem jsme se za ten den doplácali pouze nějakých osm kilometrů od Vsetína.
Druhý den jsme se probudili o půl šesté – spaní to nebylo nijak zvlášť pohodlné (beton není zrovna měkký a karimatka to moc nezachránila), jezdila okolo auta a kokrhali kohouti. Byli jsme však vcelku svěží a svižným tempem vyrazili dál. Někdy před polednem jsme již seděli v restauraci v Rožnově pod Radhoštěm a obědvali.
Na odpoledne bylo v plánu zdolat Radhošť. Nebylo to nic jednoduchého – přeci jen jsme již něco ušli, táhli jsme batohy a cesta byla různá, jen ne po rovině. Ovšem podařilo se a v podvečer jsme stáli na vrcholu, kde jsme nakonec také zůstali. Těsně před začátkem deště jsme zapadli do Hotelu Radegast a po večeři a následné obhlídce počasí (obloha byla zatažená, až k obzoru hustě pršelo a všechno to šlo přímo na nás) v něm zůstali přes noc. Zcela v souladu se zákonem schválnosti hlavní vlna pršení šla jinudy, ale za pohodlné vyspání a hlavně sprchu to rozhodně stálo.
Ráno po osmé jsme pokračovali v cestě – navštívili sochu Radegasta, prošli přes Pustevny a Vyškrábali se na Tanečnici. Tento vrchol ještě šel snadno, daleko horší však byl Čertův mlýn, který nám dal dost zabrat a proti původnímu plánu zpomalil náš postup o dobré dvě hodiny (údaj v podobě vzdálenosti v kilometrech občas není vůbec vypovídající pro určení potřebného času). Přes Kněhyni jsme došli do Čeladné, kde jsme vydatně poobědvali v hotelu Čeladenka (především měli výbornou česnečku:)).
Vzhledem k pokročilé hodině (čtyři hodiny odpoledne) a ještě pokročilejší únavě (sestup byl náročný především na kolena) byl původní plán jít do Ostravice po červené přes Smrk vyhodnocen jako nerealizovatelný a změněn na rychlejší variantu jít po silnici po modré, kudy to bylo pouhých šest kilometrů po rovině místo sedmnácti přes kopce.
Odměnou za to nám bylo včasné dojití do Ostravice, nalezení vhodného místa pro přespání v lese kousíček od obce a výborná večeře v mé oblíbené restauraci v hotelu Freud.
V noci naštěstí nepršelo a lesní půda byla na rozdíl od betonu zastávky měkká a pohodlná, takže jsme se dobře vyspali a ráno vyrazili domů.
Další výlety jsou již předběžně naplánované, snad tedy letos konečně nebudu celé léto sedět doma u počítače jako vždy.
Publikováno 11.07.2008 11:51 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Článek ještě nikdo nekomentoval