Sešla se hodina s hodinou, den se dnem, měsíc s měsíce, bolest se smutkem a z mlh a plískanic se vynořily děsivé obrysy nového roku. Staré bolesti, zklamání a smutky jsou minulostí, jejíž posledním přáním bylo nikdy nebýt zapomenuta.
Krajinou ještě ani nedozněla ozvěna kostelních zvonů odbíjejících poslední hodiny roku starého a ten nový již rozdává dary z bezedného moře soužení.
Další rok pouti ke smrti pomalu a rozvážně posunující čas směrem k vytouženému cíli. Ale kdo ví, třeba je dnešek poslední, třeba zítra nepozorný řidič, padající strom či jiná nepředvídatelná událost ukončí všechno trápení. Ale nejspíše tomu tak nebude, neb by to bylo příliš jednoduché, pravděpodobně je to jen jeden z desítek bezútěšných roků strávených blouděním v tomto slzavém údolí, vyplněném neprostupnou mlhou, ze kterého již každá živá duše utekla a přebývá v něm jen smrtící temnota.
Tak a po trošku literárně laděném úvodu vyjadřujícím moje pocity, nálady a jiné neexaktní atributy přidám i pár faktických informací;)
V loňském roce jsem:
Letošní Silvestr jsem pak stejně jako loni strávil s furríky. Nemohu říct že by to bylo nějak super (loni to bylo rozhodně výrazně lepší), ale v součtu kladné momenty převážily ty záporné. I když nejvíc si stejně budu pamatovat jeden z těch špatných – alespoň mám poučení pro příště;)
Publikováno 01.01.2007 23:24 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Článek ještě nikdo nekomentoval