…naprosto neužitečné, v praktickém životě zcela nepoužitelné, nepřicházející s ničím objevným a komerčně absolutně nezajímavé. Tedy něco čistě akademického - akademického v tom horším významu, nesoucím uvedené přívlastky).
Všechna vlastnická práva totiž zcela přecházejí na školu, a to ke všemu co během tvorby práce vznikne (ať je to zdrojový kód, text, studie, nápad, objev či cokoli jiného). Škola může s prací nakládat jak uzná za vhodné – může ji zveřejnit, použít při výuce nebo s ní dělat jakékoli jiné nechutnosti.
A chce-li autor svoji vlastní práci sám dále používat, musí se školy doprošovat. Přičemž dojde-li ke komerčnímu využití z jeho strany, musí to být podloženo smlouvou se školou. A ta má právo zcela legálně dotyčného vydírat a žádat po něm výpalné (pokud vím tak výše není zákonem přesně stanovena). Ano, předchozí slova jsou silná, ovšem podle mého názoru naprosto vhodná a výstižná.
A i kdyby se podařilo dojít k rozumné dohodě, případně se nepřišlo na porušení zákona (v tomto případě bych jakožto člověk velmi čestný a morální s porušením takového nesmyslu neměl sebemenší etický problém;)), stále tu zůstává právo školy nakládat s prací jak bude chtít. Myslím že netřeba zdůrazňovat co by zveřejnění zdrojových kódů znamenalo pro kvalitní komerční aplikaci.
Původně jsem chtěl spojit příjemné a užitečné s nutným a jako bakalářku udělat kvalitní a propracovaný CMS systém, který budu vyvíjet tak jako tak. Bohužel za těchto podmínek, při jejichž zjištění mi rozum nejen stál, ale téměř i couval, by to bylo čiré bláznovství.
Naštěstí mám v záloze další témata - on-line interpret Prologu v PHP/JS a interpret Loga kreslící ne na plochu ale na kouli. Případně by mohlo být zajímavé udělat nějaký jednodušší CMS (či jinou netriviální internetovou aplikaci) v Lispu. A nebo si vyberu z vypsaných témat – ale nic užitečného rozhodně dělat nebudu:)
Tímto mne akademický svět definitivně znechutil. Proč bych měl něco vyvíjet, vymýšlet, objevovat a řešit ve škole, která mi výsledky mé práce ukradne a jediné co mi za ně dá bude titul (který mohu snadněji získat vytvořením něčeho mnohem méně hodnotného – proto ten opovržlivý tón), když budu-li to samé dělat v nějaké firmě, dostanu za to spoustu peněz, dobré postavení a úctu (v případě vypracování nějaké opravdu zajímavé práce)?
Publikováno 30.09.2008 20:21 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 2 (Zobrazit komentáře)
Výprava do Beskyd ve složení dva programátoři a jeden právník úspěšně absolvovala významnou část plánované trasy, kterážto naštěstí nebyla plánem nýbrž pouhým odhadem, tudíž její nesplnění nelze rozhodně brát jako neúspěch, a bez větších ztrát dorazila do cíle a následně i domů.
Po klasickém úvodu v režii českých drah (půl hodiny zpoždění) jsme dojeli okolo půl páté odpoledne do Vsetína, kde nastal první závažný problém – dostat se z něj – způsobený z velké části absencí kvalitní mapy (ve stánku na nádraží jsem sehnal jen špatnou a málo podrobnou mapu) a utkvělou touhou jít po červené značce místo modré, kterou jsme potkali. Při této příležitosti jsme zmokli, vylezli na kopec, prodírali se lesy, loukami a ohradami s kravami abychom následně z kopce opět slezli a zbaběle se vydali po silnici.
První, asi čtvrthodinový, silný déšť jsme šťastně přečkali v autobusové zastávce – začalo pršet zhruba minutu poté, co jsme vlezli dovnitř a rozhodli se odpočinout si zde. I další deště se podařilo úspěšně zvládnout, i když mnohem dobrodružněji. Při hledání vhodného místa na přespání jsme narazili na další autobusovou zastávku a po chvíli sezení v ní opět začalo pršet. Po provedení analýzy situace jsme se rozhodli na zastávce zůstat a přespat zde. Bohužel její dveře nebyly moc funkční – okna byla vytlučená. A v prosklených stěnách také pár tabulek chybělo.
Jedinou možností bylo pověsit přes dveře celtu, jenže tu nebylo kam pověsit, tak kamarád musel vyrazit do lesa pro nějaký klacek – za cenu zmoknutí (pláštěnka moc nepomohla) jej přinesl a dveře i s rozbitou tabulkou vedle nich se podařilo opravit. Výsledkem našeho snažení byla celta přikolíčkovaná klacíky ke stropu a dole zapřená lavičkou – řešení zajímavé, leč funkční. Rozbitá okénka po stranách zastávky naštěstí moc nevadila, neboť jimi dovnitř nepršelo. Celkem jsme se za ten den doplácali pouze nějakých osm kilometrů od Vsetína.
Druhý den jsme se probudili o půl šesté – spaní to nebylo nijak zvlášť pohodlné (beton není zrovna měkký a karimatka to moc nezachránila), jezdila okolo auta a kokrhali kohouti. Byli jsme však vcelku svěží a svižným tempem vyrazili dál. Někdy před polednem jsme již seděli v restauraci v Rožnově pod Radhoštěm a obědvali.
Na odpoledne bylo v plánu zdolat Radhošť. Nebylo to nic jednoduchého – přeci jen jsme již něco ušli, táhli jsme batohy a cesta byla různá, jen ne po rovině. Ovšem podařilo se a v podvečer jsme stáli na vrcholu, kde jsme nakonec také zůstali. Těsně před začátkem deště jsme zapadli do Hotelu Radegast a po večeři a následné obhlídce počasí (obloha byla zatažená, až k obzoru hustě pršelo a všechno to šlo přímo na nás) v něm zůstali přes noc. Zcela v souladu se zákonem schválnosti hlavní vlna pršení šla jinudy, ale za pohodlné vyspání a hlavně sprchu to rozhodně stálo.
Ráno po osmé jsme pokračovali v cestě – navštívili sochu Radegasta, prošli přes Pustevny a Vyškrábali se na Tanečnici. Tento vrchol ještě šel snadno, daleko horší však byl Čertův mlýn, který nám dal dost zabrat a proti původnímu plánu zpomalil náš postup o dobré dvě hodiny (údaj v podobě vzdálenosti v kilometrech občas není vůbec vypovídající pro určení potřebného času). Přes Kněhyni jsme došli do Čeladné, kde jsme vydatně poobědvali v hotelu Čeladenka (především měli výbornou česnečku:)).
Vzhledem k pokročilé hodině (čtyři hodiny odpoledne) a ještě pokročilejší únavě (sestup byl náročný především na kolena) byl původní plán jít do Ostravice po červené přes Smrk vyhodnocen jako nerealizovatelný a změněn na rychlejší variantu jít po silnici po modré, kudy to bylo pouhých šest kilometrů po rovině místo sedmnácti přes kopce.
Odměnou za to nám bylo včasné dojití do Ostravice, nalezení vhodného místa pro přespání v lese kousíček od obce a výborná večeře v mé oblíbené restauraci v hotelu Freud.
V noci naštěstí nepršelo a lesní půda byla na rozdíl od betonu zastávky měkká a pohodlná, takže jsme se dobře vyspali a ráno vyrazili domů.
Další výlety jsou již předběžně naplánované, snad tedy letos konečně nebudu celé léto sedět doma u počítače jako vždy.
Publikováno 11.07.2008 11:51 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Po hodně dlouhé době jsem tu zveřejnil další literární dílo, krátkou povídku Zachránci. Napsal jsem ji již před pár měsíci, ale chvilku trvalo, než jsem se dokopal k tomu ji na web dát. Ne že bych se za ni styděl, ale znáte to – jednou zapomenete, podruhé není čas atd.
Nejen že se jedná o dílo po dlouhé době první, ale bude pravděpodobně také na nějakou dobu poslední. Na psaní v poslední době nejen nemám čas, ale hlavně na to nemám náladu a chybí mi inspirace a bez těchto věcí se něco píše hodně špatně.
Publikováno 15.03.2008 19:39 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Koncem minulého týdne se v Olomouci konal knižní veletrh LIBRI 2007, na který jsem se šel podívat ve čtvrtek, což byl první den konání, zvědavý co tam bude zajímavého. Byl jsem na podzimním Brodském knižním veletrhu, kde byla spousta zajímavých knih, tak jsem doufal že i zde bych mohl pořídit dalších pár hezkých kousků do své, zatím bohužel celkem skromné (při dnešních cenách knih to však není až taková ostuda), knihovničky.
Byl jsem však velmi zklamán, protože tam nebylo v podstatě nic a chodit tam byl naprosto ztracený čas a peníze. Aby moje návštěva byla alespoň k něčemu dobrá, napsal jsem krátkou reportáž srovnávající tento veletrh s tím Brodským, přečíst si ji můžete zde na Vysočina-news.cz. Doufám že jsem tím Brodským patriotům udělal alespoň trošku radost;)
Publikováno 27.11.2007 18:03 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Ne, nejde o weby – kdyby šlo tak bude v nadpisu jejich název a odkaz na ně (SEO musí bejt;)). Jedná se literární výtvory – jeden z kategorie poezie (Přijde náhle a nečekaně) a druhý prozaický, konkrétně taková kratičká úvaha (Konec je obsažen v počátku).
Prozatímní reakce na text byly různé – někteří se mi začali vysmívat, jiní do mne rýpat či mi nadávat, další to brali jako osobní urážku či se mi snažili podstrčit myšlenky které tam nejsou. Zkrátka a dobře to nikdo nebyl schopen pochopit. Nakonec se však jeden takový našel, což mne nesmírně potěšilo, neb v něco takového jsem již ani nedoufal.
Snad se najde i někdo další kdo mne pochopí, ale i kdyby ne, i ten jeden mi stačí, neb i jedinec je někdy více než celý dav.
Pokud mi chcete napsat komentář typu že jsem…(doplňte libovolné ošklivé slovo, frázi či větu), tak mi to nepište – svědčí to jen o tom že jste text nepochopili (což vám ovšem nemám nikterak za zlé - nepočítám s tím že by to větší množství tvorů pochopilo) a že jste hulváti (inteligentní člověk si nekonstruktivní "kritiku" tohoto typu nechá pro sebe a nebude mít potřebu do mě veřejně rýpat) a vaše urážky mne nezajímají.
Publikováno 26.03.2007 23:08 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Po dlouhé době se stalo něco, co mne potěšilo – takových okamžiků je třeba si vážit, vyskytují se totiž velmi vzácně. Včera mi přišel výsledek IQ testu, který jsem psal zhruba před čtrnácti dny.
Byla to vůbec zajímavá akce. Už delší dobu jsem si chtěl napsat IQ test od Mensy. Ukecal jsem ještě jednoho kolegu aby tam šel se mnou, protože se mi tam nechtělo samotnému, jako místo bylo zvoleno Brno a bylo rozhodnuto. Původně jsme chtěli jít už v lednu, ale na to jsme svorně zapomněli, takže využit byl až další termín – únor. Na testu jsme byli poněkud zaskočeni televizí – Česká televize tam natáčela pro jakousi reportáž o inteligentních lidech. Nejzábavnější bylo když se testující pokoušela je přesvědčit aby si ten test někdo z nich napsal také – dalo jí to hodně práce, ale nakonec uspěla.
Na neoficiální výsledky jsem bohužel počkat nemohl, protože za půl hodiny po skončení mi jel poslední vlak do Brodu a opravené měly testy být za dvacet minut, takže jsem musel čekat až mi přijdou oficiální výsledky poštou.
Ty dorazily právě včera. V políčku pro výslednou hodnotu se skvělo číslo 140 a spolu s výsledkem přišla i přihláška do Mensy, kterou jsem samozřejmě promptně vyplnil a odeslal.
Tak a tím bych skončil tento příspěvek, jehož jediným cílem bylo se pochlubit a machrovat před těmi méně inteligentními:D
Publikováno 10.03.2007 9:52 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 3 (Zobrazit komentáře)
Začala, mrcha jedna ošklivá. Už před dvěma týdny. Samozřejmě jsem z toho náležitě znechucen a naštván, jako vždy. Opět mám rozvrh od pondělí do pátku, tentokrát však je více třeba abych tam byl i v pondělí. Ale zas na druhou stranu není nezbytně nutné tam být ve čtvrtek:)
Řady spolužáků náležitě prořídly, třeba na algebře je nás teď zhruba polovina počtu z letního semestru. Já zatím zůstávám, i když je otázka jak dlouho;)
Čtyři hodiny z dnešního odpoledne strávím na cestě do Olomouce – cestování mě začíná čím dál tím více lézt na nervy.
Publikováno 25.02.2007 9:58 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 2 (Zobrazit komentáře)
Dnes jsem učinil výrazné rozšíření tohoto webu. Zveřejnil jsem svojí literární tvorbu. Samozřejmě jen to co stálo za to (zbytek jsem smazal) a ještě před tím jsem si to znovu přečetl a udělal nějaké ty korektury – přece jen s určitým časovým odstupem si jeden všimne i chyb které při tvorbě přehlédl.
V plánu jsem to měl už asi dva měsíce a po tuto dobu se také na mém disku válela hotová administrace, ale došlo na to až teď.
Takže máte-li dostatečně silný žaludek, můžete si mé výtvory přečíst, slabším náturám to však nedoporučuji – hrozí srdeční zástava, nevolnost, ztráta iluzí, zkažení nálady a podobné věci. Kladné ohlasy samozřejmě rád přijímám, ty záporné si prosím nechte pro sebe, ty mne nezajímají;)
A když už jsem byl v tom tak jsem učinil pár dalších drobných změn (především aktualizací) v obsahu webu, ale nic extra světoborného – tvorba jistě způsobí dostatečné veřejné pohoršení, další trumfy si proto nechám na později:)
Publikováno 09.01.2007 22:42 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 5 (Zobrazit komentáře)
Sešla se hodina s hodinou, den se dnem, měsíc s měsíce, bolest se smutkem a z mlh a plískanic se vynořily děsivé obrysy nového roku. Staré bolesti, zklamání a smutky jsou minulostí, jejíž posledním přáním bylo nikdy nebýt zapomenuta.
Krajinou ještě ani nedozněla ozvěna kostelních zvonů odbíjejících poslední hodiny roku starého a ten nový již rozdává dary z bezedného moře soužení.
Další rok pouti ke smrti pomalu a rozvážně posunující čas směrem k vytouženému cíli. Ale kdo ví, třeba je dnešek poslední, třeba zítra nepozorný řidič, padající strom či jiná nepředvídatelná událost ukončí všechno trápení. Ale nejspíše tomu tak nebude, neb by to bylo příliš jednoduché, pravděpodobně je to jen jeden z desítek bezútěšných roků strávených blouděním v tomto slzavém údolí, vyplněném neprostupnou mlhou, ze kterého již každá živá duše utekla a přebývá v něm jen smrtící temnota.
Tak a po trošku literárně laděném úvodu vyjadřujícím moje pocity, nálady a jiné neexaktní atributy přidám i pár faktických informací;)
V loňském roce jsem:
Letošní Silvestr jsem pak stejně jako loni strávil s furríky. Nemohu říct že by to bylo nějak super (loni to bylo rozhodně výrazně lepší), ale v součtu kladné momenty převážily ty záporné. I když nejvíc si stejně budu pamatovat jeden z těch špatných – alespoň mám poučení pro příště;)
Publikováno 01.01.2007 23:24 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Veselé vánoce a šťastné přežití dalšího roku v tomto pochmurném světě
Publikováno 24.12.2006 14:34 v sekci Výkřiky do tmy
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)