Black Wolf - osobní stránky
Blog
Stačí jen chtít...
...říkají ti kteří ten pocit nikdy nezažili.
Pocit který prožíváte když stojíte před zdí zahrazující vám cestu. Před zdí nevýslovně křehkou a nestabilní, na které je tato křehkost téměř napsána, o které víte zcela přesně a určitě že stačí jeden slabý dotek malíčkem a zbortí se. Zhroutí se na zem a roztříští na tisíce malých kousíčků. Stačí se jí jen dotknout. „Dotkni se jí. Stačí slaboučký dotek a spadne. Spadne!“ řve na vás každá buňka vašeho mozku. A vy stojíte před ní, hledíte na ni s téměř zbožnou úctou, a nejste schopni ničeho. Stojíte a civíte.
Nebo ještě i jinak – ležíte na pohovce a nad vámi se skví rozmanité možnosti světa. Pěkně barevné a sladké, jako nejsladší tropické ovoce. Stačí zvednout ruku a utrhnout je ze stromu života. Nic víc, jen zvednout ruku, sevřít a trhnout. To je však to co nedokážete. Ležíte paralyzováni nějakým neznámým jedem, zcela neschopni jakéhokoliv pohybu, natož pak zvednutí ruky.
Víte že stačí málo, netřeba velké námahy, ale ani to málo nejste schopni učinit. Nejste schopni vůbec ničeho. Rozum vás neklame – víte naprosto přesně co by jste měli udělat. Vesměs to není nic zvlášť obtížného či těžkého. Kdyby jste se chovali zcela racionálně, prostě půjdete a uděláte co vám rozum říká, neboť to co říká je správné. Jenže to z nějakého, zcela záhadného, nerozumného a iracionálního důvodu nejde.
Můžete celou situaci rozpitvat do nejmenších detailů a ty podrobně analyzovat. Můžete o tam psát články. Můžete nalézt i příčinu celé situace. Můžete... můžete co chcete, ale stejně neuspějete. Ať děláte co chcete, ať víte sebevíce, prostě to nejde. Rozum je i se všemi svými úvahami a veškerou svojí silou, která může být vpravdě závratná, na to krátký.
Hrozný, skličující a mučivý pocit to je. Vědomí že můžete mít téměř cokoliv. Že dokážete téměř vše co dokázat lze, stačí jen chtít. Téměř celý svět vám může ležet u nohou, když budete chtít a něco málo pro to uděláte. Stačí jen chtít... Jen?!?
Publikováno 29.07.2007 22:23 v sekci Úvahy
Trvalý odkaz
Komentářů: 1 (Zobrazit komentáře)
Komentáře
Stačí jen chtít...
Napsal Anonym 11.02.2008 19:22:42
Ahoj Michale. Na tuhle stránku jsem narazil zcela náhodou, když jsem hledal jak rozpustit vteřinové lepidlo. Zaujalo mě ale, co tu píšeš. Tobě je nejspíš o hodně zim víc, ale kdysi jsem býval jako ty. Nejvíc pro mě znamenal počítač, asi se nedá říct, že bych byl až zas tak osamělý, ale šťastný jsem nebyl. Zkrátka mé ideální já se hodně lišilo od toho vysněného. Filosofii jsme měli asi stejnou: STAČÍ JEN CHTÍT. No a já sice chtěl, ale nic z toho, co jsme dělal pro to aby se věci daly do pohybu, jsem nevydržel dělat moc dlouho. Až jednou jsem se octl na jedné \"pařbě\", kde byli lidi, které jsem neznal a pravda jsem si s nimi ani moc nerozumněl. Očekával jsem trochu chlastu a chvílemi se už těšil domů na depresi. Pak to ale přišlo. Jedna moc hezká holka, kterou jsem asi miloval už předtím, si se mnou začala. Měl jsem poprvé sex a možná měl Freud pravdu, že všechno je jen o tom. Té noci jsem byl na vrcholu. Holka vedle mě, byl jsem krásně nalitej a obličeje všech těch kluků uznávající, že jsem vážně kanec. Samozřejmě za týden to bylo všechno fuč. Potkal jsem ji už jen párkrát. Brala to jen na 1 noc. Srovnal jsem se s tím a pochopil, že mám navíc. Něco mě hnalo. Asi ten okamžik. Zažít jaký to je. Od té doby jsem úplně někde jinde a vše předtím mě splývá. Pořád to bylo \"stačí jen chtít\" - jen lepší. Teď jsem se sebou spokojenej- vyrýsoval jsem si tělo, hraju na kytaru a lidi mě maj rádi. Zní to hrozně, ale je to tak. Přemýšlel jsem proč to dělala. A možná ona jako já teď měla ráda typy jako jsem já byl. Věděla, že stačí jen trošku a pomohla mi. Takže ti přeju, abys taky něco zažil nebo někoho potkal. Nějaký spouštěcí moment. A pak to pude. Stačí jen chtít, ale fakt. Tak se měj.