Smysl, slovo běžně používané a stejně tak běžně nepochopené. Netřeba velkého přemýšlení aby byla téměř každému jasná jeho relativita. Naštěstí při běžném použití tato skutečnost nezpůsobuje žádné výrazné problémy, neboť bývá evidentní k čemu se tento pojem vztahuje (nejčastěji je to osoba, skupina osob, nějaký cíl atp.). A pokud to evidentní není, bývá to proto, že příslušná věta byla špatně formulována či pochopena.
Problém nastane ve chvíli kdy chceme smysl oprostit od jakékoliv vztažné soustavy. V tomto okamžiku pro nás smysl přestává být dostupný. Nemůžeme hovořit o smyslu jako takovém. Smysl jako takový, tzn. Absolutní smysl, nemůže být člověkem nikdy poznán. Člověk jakožto tvor veskrze konečný má pouze omezené, konečné, hranice (poznání, schopností, intelektu) ve kterých se může pohybovat – za ně jít nemůže. Může je posunout, ale ať je bude posouvat jakkoliv, vždy bude vně něco, co nezná. Z toho je evidentní že smysl může být posuzován pouze z pohledu toho, co je uvnitř těchto hranic, nikoliv z pohledu toho, co je vně, tudíž abychom mohli znát Absolutní smysl, museli bychom znát naprosto vše, což nemůžeme.
Smysl sám o sobě neexistuje, existuje pouze „smysl pro“. Tedy možná existuje, ale není a nikdy nebude nám dostupný, protože se bude vždy nacházet za našimi hranicemi, tzn. v nekonečnu (tam však už pravděpodobně jakékoliv naše lidské pojmy dávno nebudou platit, tudíž tam nebude mít cenu mluvit ani o smyslu). Jakékoli vyšší úvahy o smyslu čehokoli jsou tímto degradovány, neboť jejich závěry logicky nemohou být absolutní, mohou být pouze relativní, z pohledu určité vztažné soustavy.
Toto byl hlavní problém mých předchozích úvah o smyslu bytí (Proč je něco?, Proč je něco? 2. díl). Stále si nemyslím že na těch úvahách bylo něco špatného( s výjimkou určitých nepřesností způsobených mým tehdejším stavem vědomostí), ať už sama úvaha nebo její závěry – vše co jsem tenkrát napsal, bych napsal znovu. Závěry však není možno brát absolutně, jak jsem to tenkrát učinil (a to byla chyba vpravdě obrovská). Takže ano, bytí nemá smysl, ale pouze z pohledu omezeného prostorem, znalostmi, použitým systémem logiky atp.
Má život smysl? Kdyby jste mi tuto otázku položili nyní, odpověděl bych asi takto – Život nemá žádný smysl, neboť existuje potenciálně nekonečně mnoho vztažných soustav pro které je zcela bezvýznamný. Život člověka jako jednotlivce je nevýznamný už pro malé hierarchické celky, třeba jako firma nebo město, protože i schopný jedinec se nechá, i když často velmi obtížně, nahradit jiným, obdobně schopným. Existence člověka jakožto druhu, resp. veškerého života na Zemi, je nedůležitý už z pohledu Sluneční soustavy (té je asi celkem jedno zda na jedné planetě je život nebo nikoliv). Na druhou stranu existuje potenciálně nekonečně mnoho vztažných soustav vůči kterým život smysl má, i když naprostá většina z nich leží za hranicí současného poznání (bylo by však velmi hloupé jejich existenci popírat jen proto, že je neznáme) a ty zbylé se nám mohou zdát nevýznamné a malicherné (tedy alespoň mne se takové být zdají). Život tedy zároveň nemá smysl žádný a má ten nejhlubší. Nic přesnějšího nelze říci.
Zbývá vyřešit poslední otázku, kterou s sebou tento závěr nezbytně nutně přináší – Má vůbec cenu uvažovat o smyslu? Resp. Má vůbec cenu uvažovat o něčem vyšším než jsou každodenní starosti (protože nejen smysl, ale nespočet další abstraktních pojmů se při hlubším rozboru odsune do nekonečna)? Zde si dovolím, s plným vědomým veškerých výhrad které vůči tomu lze mít, absolutní konstatování. Ano, má to cenu. Jakékoliv přemýšlení je hodnotnější než nepřemýšlení. Rozhodně má cenu přemýšlet o čemkoliv, i o věcech o kterých se není možné nikdy dobrat žádným absolutním závěrů. I uvažování o, z pohledu běžného smrtelníka, naprostých maličkostech či nesmyslech, má svojí hodnotu. Není nic horšího než sedět na pohovce, cpát se chipsy, nadšeně sledovat přihlouplé telenovely a rozum navždy odložit na půdu či do sklepa mezi nepotřebné harampádí. Samozřejmě v případě některých jedinců je lepší když raději vůbec nemyslí, ale duševní pochody takových individuí bych rozhodně nenazýval myšlením.
Na svůj předchozí omyl jsem přišel díky knize Technologie výroby skutečnosti od Jana Fikáčka. Budu muset začít studovat filosofii mnohem intenzivněji než doposud, neboť díky svým velkým neznalostem dělám v úvahách chyby které bych jinak neudělal a, obrazně řečeno, vynalézám kolo místo toho abych vylepšoval motor auta.
Publikováno 04.06.2007 19:21 v sekci Úvahy
Trvalý odkaz
Komentářů: 7 (Zobrazit komentáře)
Napsal Michal 05.06.2007 10:56:40
Nu, zajímavá to věc. Ja jsem kupříkladu vymýšlel teorie paralelních světů (nad a vedle sebe - představ si to jako 2D pole :), ale to bylo tak po 12 pivech... :-)
Má vyprodukování takovéhleho článku nějakou konkrétní příčinu, či to bylo 'samo od sebe'?
Napsal Black Wolf www.blackwolf.cz 05.06.2007 11:40:43
Michal:
Důvod proč jsem to napsal je, že chci doplnit a uvést na pravou míru příslušné dřívější úvahy. Když jsem si přečetl dílo odkazované na konci článku, uvědomil jsem si svojí chybu kterou jsem předtím udělal a omezený pohled ze kterého jsem na problém nahlížel, z čehož vyšla logická nutnost úvahu náležitě doplnit.
Napsal Michal 08.06.2007 13:30:36
Tak já to zatim nečetl (zkoušky jsou důležitější), ale o omezenosti pohledu jako takové lze taky do určité míry pochybovat. Jestlis slyšel o M teorii, tak víš, že jich bylo 5. A všechny byly správné i když každá byla jiná.
Ono tohleto jsou stějně asi ty otázky, na které nikdy odpověď nenajdeme - co je za subatomární úrovní, kde končí vesmír (obecně nekonečno), co bylo před Velkym třesem (a před tim, a před tim...). A zřejmě ani nikdy (tedy alepoň ne v dohledné době) nepřijdeme na to, jak vypadá 4 (a více) dimensionální prostor. (Jednodušše proto, že to prostě nedokážem). A má tedy smysl zabývat se nečím, čeho zřejmě nedosáhnem?
Napsal Destella destella.blog.cz 11.06.2007 18:04:53
Zajímavej blog...
Napsal Black Wolf www.blackwolf.cz 11.06.2007 19:09:21
Michal:
O fyziku se zatím moc nezajímám (i když plánuji to napravit, obzvláště jaderná fyzika je velmi zajímavá), takže mám jen hrubý přehled, každopádně ten příklad hezky ukazuje problém omezených možností. Když vzniklo těch původních pět teorií bylo to to nejlepší k čemu se šlo dostat. A pak se opět hranice poznání posunula a zjistilo se že jsou pravdivé všechny. A až se posune znovu, tak se buď potvrdí a rozšíří a nebo se třeba ukáže že byla celá chybná.
Já myslím že má smysl se tím zabývat – sice nemůžeme dojít až na konec, ale můžeme se alespoň posunout výš a získané poznatky využít k rozvoji (ať už duchovnímu, technickému či jinému).
Destella:
Děkuji;)
Napsal Drirr 13.06.2007 19:56:02
akropolis.cz/default...
I v Olomouci je akropolis, dovíš se v ní samé zajímavé věci, když tam zajdeš a pokecáš. Za zkoušku nic nedáš ;)
Napsal Veronika 24.11.2007 12:15:41
Ahoj, myslím si, že člověk za jistých okolností může poznat vícedimenzionální prostor atd. Současné fyzikální teorie (relativity, kvantová fyzika aj.) jsou hodně těžko pochopitelné. I takové věci jako je evoluce, kód DNA, elementární částice... Můžeme se to naučit a přijmout jako fakt, ale už těžko si něco takového dokážeme skutečně představit. Ale existují určité metody, které nám umožňují rozšířit si vědomí, uvézt v činnost oblasti mozku, které obyčejně spí a jen čekají až přijde jejich chvíle, pak můžeme zažít tyto věci na vlastní kůži a pochopit třeba i ten smysl. Náš mozek má v sobě obrovský potenciál. Těžko se mi to vysvětluje. Těmi \"určitými metodami\" mám na mysli jógu, tantru, psychedelika užívaná za účelem intelektuálního a duchovního růstu.