Letošní Silvestr jsem strávil jedním z nejlepších možných způsobů – ve společnosti furríků. S příjemnými a milými tvory, v pohodové náladě, za hezkého počasí (sněhová kalamita:))) a za přítomnosti vodní dýmky (kterážto byla neustále pěchována a odpočinula si tak maximálně když jsme spali) a medoviny. Lepších způsobů trávení konce jednoho a začátku nového roku opravdu moc není (víc než jeden mě nenapadá).
Směr Ostrava jsem vyrazil 29., v Brně vyzvedl sněžného levharta a bez problémů dojel do cílového místa. Zajímavým zpestřením byla akorát jediná spolucestující, které v našem kupé seděla a která se poněkud nesměle ozvala, když jsme se bavili o učitelích (já říkal pravdu a levhart, který chce být učitelem (kočky jsou prostě zvrhlé), se je snažil obhajovat). Vylezlo z ní, že je učitelka...:))
30. přišlo zajímavé zpestření v podobě sněhu, který začal padat již někdy v noci a padal celý den. Celkem ho napadlo okolo půl metru a způsobil hezkou kalamitu. Silničáři, tentokrát oprávněně, nestíhali uklízet a na silnicích ho zůstávalo okolo pěti, k večeru i deseti a více centimetrů.
My jsme sníh využili především k postavení sněhového draka. Já jsem se této akce účastnil pouze jako příležitostný divák, neboť jsme sebou neměl grafika a tudíž bych akorát dělal zmatky a jiné bugy.
Konec roku jsme oslavili obligátním přípitkem a odpálením několika rachejtlí a podobných prskajících nesmyslů, u kterých je nejzábavnější dát je někomu, kdo to nečeká, pod nohy. Slušný úspěch sklidila i moje prskající směs domácí výroby, kterážto se propálila vrstvou sněhu a měla snahu poradit si i s asfaltem pod ní.
Odjezd byl aktuální včera, tzn. 2. ledna. Samozřejmě jako vždy byl na poslední chvíli a na vlak jsme běželi, což bylo značně zpestřeno tím, že napadaný sníh začal odtávat a všude bylo plno odporné břečky. Vlak do Brna byl jako už tradičně totálně narvaný, tak jsme si sedli do první třídy s tím že si připlatíme. Průvodčí přišla až za dlouho a byla tak trošku zmatená. Nakonec nám sdělila, že by to bylo drahé a doporučila nám přejít do třídy druhé. Já osobně bych to klidně zaplatil, ale kvůli ostatním, a také tomu že jsme již byli za polovinou cesty, jsem se obětoval a zbývající čas prostál. V Brně na nádraží na nás čekal úžasný pohled – v provozu dvě pokladny a fronty táhnoucí se přes celou halu. Ovšem jinak i zpáteční cesta probíhala v klidu.
Oproti jiným srazům sice tento byl dlouhý, ale i tak byl strašně krátký...
Ale aspoň na krátký čas konečně kladné věci zastínily ty záporné.
Teď už ale bohužel všechno probíhá podle klasického schématu. Jsem doma, bez přátel, sám jen s počítačem a špatnou náladou (rodiče nelze počítat za plnohodnotnou společnost), nechce se mi vůbec nic a přemýšlím o tom, jak je můj život zbytečný a bezcenný.
Konečně mě však napadlo něco lepšího, než skočit z okna atp. Mohl bych si pronajmout chatičku někde na horách, hodně daleko od civilizace, bez elektriky, veškerou techniku nechat doma, na všechno a především na všechny se vykašlat a věnovat se toulání po lese a pozorování přírody. Taková několikaměsíční dovolená by mi určitě pomohla. Láká mě to čím dál tím více.
Publikováno 03.01.2006 22:16 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)
Článek ještě nikdo nekomentoval