Black Wolf - osobní stránky

Byl jsem namalován

Nestává se mi moc často, tedy vlastně téměř nikdy, že by mě někdo maloval, před pár dny mne však velmi mile překvapil Scheriff (galerie na VCL, galerie na Furaffinity), který mne nakreslil. A to dokonce z vlastní vůle a aniž bych o tom věděl. Takže toto jsem já v anthro podobě:

Normálně se sice vyskytuji v non-anthro podobě (běžný čtyřnohý vlk), ale pro civilizovaného vlka je tato podoba občas přeci jen praktičtější - třeba při ovládání počítače;))

Publikováno 10.08.2007 15:59 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 1 (Zobrazit komentáře)

Proč veřejně neprezentovat některé komunity

Úvaha je volně aplikovatelná na libovolnou komunitu (či subkulturu) které nejde o medializaci či masové rozšíření, nýbrž o vytvoření klidného a přátelského prostředí pro své členy, a která by mohla být určitou (nevhodnou) částí veřejnosti považována za zajímavou. Takže např. pro spolek filatelistů to neplatí (neboť těžko bude zajímavý pro někoho kdo se o tento obor nezajímá), naopak např. pro furry komunitu ano.

Takové skupině může medializace způsobit spoustu problémů a klidně ji i zničit. Samozřejmě žádné potíže způsobit nemusí, vše záleží na spoustě různých faktorů které mohou průběh dění ovlivnit, ale šance že se tak stane je rozhodně nezanedbatelná.

Mohou nastat dva hlavní problémy:

Příliš negativní vykreslení

Je jasné že tutéž věc je možno lehce zobrazit jako něco naprosto úžasného, stejně tak jako něco zcela odporného. Pravdivý obvykle nebývá ani jeden extrém, neb máloco je čistě černé nebo bílé, všechno má stejně tak světlé jako stinné stránky a záleží jen na autorovi kterým se bude více věnovat.

Bohužel negativní aspekty jsou obecně více zajímavé, více skandální, šokující a pobuřující, tudíž obzvláště bulvární novináři s oblibou zcela záměrně píší neobjektivní, zaujaté a zkreslené články které mají ke skutečnosti velmi daleko. A to jen proto, že takovéto podání je na rozdíl od objektivního popisu mnohem zajímavější, přičemž s pojmy jako je čest, morálka, spravedlnost atp. si hlavu nedělají. Dostane-li se k nějaké komunitě bulvární novinář a uzná její negativní aspekty za dostatečně zajímavé, je výsledek jeho "práce" předem jasný.

Druhým zdrojem zaujatého negativního pohledu pak mohou být lidé kterým pracovně říkám anti-něco blbci (opět nezávislé na konkrétní komunitě a aplikovatelné obecně, proto také to obecné pojmenování, kterým se budu věnovat v některém z příštích článků), což jsou tvorové smyslem jejichž působení je šířit různé lži, polopravdy, pomluvy a jiné nesmysly o příslušné skupině lidí (případně i jednotlivci či něčem jiném) aniž by k tomu měli jakýkoliv rozumný důvod. Jak známo internet krom spousty užitečných informací obsahuje také nesrovnatelně větší množství slovních výkalů, hnoje a jiného nechutného odpadu a často je pro rozlišení obého potřeba určité úsilí, inteligenci a snahu. Opět závisí na každém zda si dá práci s hledáním pravdy nebo skočí na první nesmysl který najde.

Příliv nevhodných členů

Ať už bude výsledek snažení novináře objektivní, negativní či positivní, vždy se najde skupina lidí které reportáž zaujme natolik, že se budou chtít stát členem příslušné komunity. Ovšem krom těch kteří do ní opravdu patří, a časem by se k ní s největší pravděpodobností dopracovali sami, mezi nimi bude spousta (většinou většina) individuí zcela nevhodných která budou akorát dělat problémy, nemají tam co dělat a šli tam jen kvůli článku.

Přesná charakteristika nevhodných osob závisí na konkrétní komunitě, na tom jak byla popsána (tzn. v čem se tito mohou zhlédnout), v jakém médiu se reportáž objevila atp. Odhaduji však že nejčastěji se budou rekrutovat z řad přihlouplých puberťáků kteří chtějí být "cool", chtějí se lišit, být něčím zajímaví a každá alespoň trochu výstřední komunita jim k tomu poskytuje dobrou příležitost.

Pokud něco takového má komunita zvládnout, vyžaduje to velkou opatrnost a přísnost při přijímání nových členů a naopak rychlost, ráznost a nekompromisnost při vyhazování těch, jejichž přijetí se ukázalo být chybou. V opačném případě ji to pravděpodobně zcela rozloží a zničí.

Závěr

…je, předpokládám, zcela jasný z předchozího. Tzn. takovéto skupiny je lepší veřejně vůbec neprezentovat, neboť rizika vysoce převyšují možný zisk (propos je vůbec nějaký? Nějak mě nic pozitivního co by taková akce mohla přinést nenapadá;)). Pochopitelně se to nesmí přehánět - důsledné utajování není třeba, to by naopak mohlo vzbudit ještě více pozornosti v případě že by nějaká informace utekla, což by se jistě stalo, navíc by to znemožnilo příchod nových členů.
Mluvím teď o veřejné prezentaci v masovém médiu, ne o článku na blogu jako je tento nebo o webu dané komunity, to je naopak spíše přínosné - ten kdo se o komunitu zajímá to najde, avšak jinak to v podstatě nikdo číst nebude.

Tento článek jsem původně psal kvůli furry komunitě, neboť se jakýsi novinář z Mladé Fronty dozvěděl o furry a rozhodl se o tom napsat článek (vypadá že by mohl být rozumný, uvidíme jak to dopadne, objeví-li se však v článku nějaké nepřesnosti, využiji tento blog k jejich uvedení na pravou míru), což je věc která se mi krajně nelíbí z důvodů o kterých je tento článek;)

Publikováno 07.07.2007 9:52 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 1 (Zobrazit komentáře)

Třetí ČeSFuR

Minulý víkend proběhl již třetí ročník českého furry conu ČeSFuRu, na kterém jsem nakonec také byl. Vzhledem k tomu že loni to stálo za prd (tedy alespoň pro mě), hodně jsem váhal zda jet nebo ne, nakonec jsem se na poslední chvíli rozhodl jet. A tentokrát to bylo rozhodnutí dobré.

Den první

Z domova jsem vyjel v deset hodin, chvíli před půl jednou dorazil do Prahy (vlak měl dvacet minut zpoždění), úspěšně nalezl Rustyho a jeho liškobus a spolu se šesti dalšími furríky jsme vyjeli směr consite. Dokodrcali jsme se okolo třetí a následně docela dlouho čekali na Mbili která měla na starosti registraci a odjela na nákup do města (samozřejmě visačky a podobné věci pro registraci podstatné vzala sebou).

V průběhu odpoledne a večera postupně dorazili i ostatní – celkem nás bylo 55. Zlatým hřebem dne byla Greylionova barbeque (btw proč se vlastně obyčejnému grilování říká barbeque? Asi námět na další článek:)). Během dne se také objevil první nedostatek ubytovacího zařízení – všude byla strašný zima.

Večer jsem se odebral do Miňonovi čajovny a proseděl ho u krbu a čaje.

Den druhý

Po snídani jsem šel na promítání filmu Earthlings. Od propagačního filmu ekologických aktivistů jsem čekal všelicos, ale nakonec jsem byl jeho úrovní mile překvapen, stejně jako úrovní následné diskuze (kupodivu se to nezvrhlo ve flame), jediným, ovšem docela podstatným, problémem byla zima v promítací místnosti.

Při obědě se zjevil druhý nedostatek ubytování – odporné jídlo, za jehož kvalitu by se i školní jídelna musela stydět. Nechápu kde dotyčného vyhrabali, ale jistě to muselo dát hodně práce, neb i já bych vařil lépe. Dotyčný byl totiž schopen zkazit i jídla která jsem doposud považoval za nezkazitelná (jako smažený sýr či bramborový salát).

Po obědě (pokud se to vůbec obědem nechá nazvat) následovala hra v týmech – nejdříve hádání obrázků, pak pantomima a nakonec zodpovídání otázek o furry. Můj tým zvítězil a vyhráli jsme sadu grilovacího náčiní s logem Microsoftu. Po nezbytných úvahách co dělat když nástroj uprostřed grilování zmodrá či se zasekne, jsme se rozhodli výhru věnovat Greylionovi, neboť to na rozdíl od nás využije.

Následovala docela zajímavá Lokosíčkova přednáška o výrobě fursuitu, po ní večeře, zhruba stejně odporná jako oběd, a opékání špekáčků na ohni. Kvůli zimě venku jsem se přesunul opět dovnitř nejdříve k medovině a pak ke krbu. A tuším že jsem se také ještě otočil u ohně.

Den třetí

Dopoledni dominovala zábavná bojovka v lese a s ní spojené pobíhání po kopci, neb v okolí byly samé kopce. Pro někoho pohybu nezvyklého docela vyčerpávající, ale snažil jsem se a hlavně mě to bavilo.

Po návratu, nezbytném osprchování a obědě následovala další hra. Tentokrát jsme luštily hádanky a následovali instrukce. Nejhorší byla ta poslední – papír plný jedniček a nul. Počáteční nápad (tedy spíše bezmyšlenkovitý reflex) převádět to z binární do desítkové soustavy se ukázal jako špatný. Po nějakém tom přemýšlení a zkoušení jsme dospěli k závěru že to je morseovka, ale neměli jsme v týmu nikoho kdo by ji uměl. Naštěstí jsme dostali nápovědu, kód rozluštili a cíle dosáhli jako první.

Jako doplnění večeře jsme si s ostatními členy týmu, který vyhrál v pátek to grilovaní náčiní, udělali takové malé soukromé grilování. Pak proběhla již tradiční aukce jako tradičně pořádaná Altairem, který opět předvedl strhující výkon hodný obdivu. Celkový výtěžek aukce byl rovných dvacet tisíc (počítalo se s polovinou), které půjdou na konto stanice pro handicapované živočichy Libštát.

Večerní furdance jsem se neúčastnil (na podobné křepčení prostě nejsem) a věnoval se potloukání po okolí, diskutovaní s ostatními kteří se také neúčastnili a tak podobně. Nakonec jsem šel spát o půl páté ráno.

Den čtvrtý

...a bohužel poslední. Poslední den se toho již moc nedělo – vyhlášení výsledků celosvazové hry (vyhráli psovití, jak jinak;)), skupinové foto účastníků a následně plyšáků.

Do Olomouce jsem značně unavený dorazil vlakem někdy v podvečer.

Publikováno 14.04.2007 17:35 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 1 (Zobrazit komentáře)

Drako - furry sraz

Rozhodl jsem se minulou sobotu jet do Prahy na druhý smíšený sraz draků a furríků. Na prvním jsem nebyl, druhý jsem vyzkoušel a na dalším už zase nebudu, tedy alespoň pokud se radikálně nesníží počet přítomných tvorů.

Sraz se konal v Mystické čajovně, kteroužto vám pro příjemné odpolední posezení rozhodně nedoporučuji neb zde neumí vařit čaje (vysvětlím později), což je u čajovny poměrně vážný nedostatek.

Na místo jsem dorazil někdy po půl třetí. Jedna středně velký místnost, ze které celá čajovna sestávala, téměř přetékala množstvím zde přítomných tvorů. Rezignovaně jsem se svalil na nejbližší křeslo, vytáhl mobil a začal po ICQ zjišťovat zda nemá Marek čas. Bohužel neměl, takže plán co nejdříve zmizet a věnovat se mnohem příjemnějšímu řešení pracovních otázek nevyšel a já zůstal.

Obsluha čajovny (dva mladí - sameček a samička) totálně nestíhala, takže chvíli trvalo, než se mi podařilo něco si objednat. Objednal jsem se Senchu, kterážto mi byla přinesena ještě se louhující v konvičce, ovšem chyběla dostatečně velká nádoba na slití, tudíž logickým důsledkem byl přelouhovaný a nepitelný čaj. Bohužel jsem byl tak nějak celkově vyveden z míry a obsluhu jsem opomenul za to řádně neseřvat, čehož velmi lituji.

Naštěstí časem se atmosféra zlepšila, především později k večer když trošku prořídly řady účastníků, takže to ani z mého pohledu nakonec nebylo zas tak špatné jak jsem očekával po prvotním šoku.

Z čajovny jsme byly vyhnáni v deset večer a rozhodli jsme se pro procházku stromovkou. Zajímavým zpestřením procházky byl fakt že poslední metro jede o půlnoci, což by samo o sobě takovým problémem nebylo, kdyby se neukázalo, že v této části Prahy se nikdo z přítomných moc nevyzná. Nakonec jsme to samozřejmě stihly a úspěšně se rozjeli do různých koutů Prahy.

Přespal jsem, jako již několikrát, u Altaira a v neděli se sešel s Markem. Díky tomu jsem se účastnil další zajímavé akce – stěhování Dufa. Ano, akce Kulový blesk stále pokračuje, jen se již nestěhují servery, ale zaměstnanci;) Bohužel jsem díky tomu také nestihl žádné jídlo, takže po sobotním obědě jsem znovu jedl až v neděli odpoledne.

Ze srazu jsem si odvezl hezký a roztomilý obrázek od jedné dračice, za který jí tímto ještě jednou děkuji, kousanec od téže osoby (o okolnostech za jakých jsme k němu přišel raději pomlčím;)), od jednoho furríka pak obrázek vlka a pouta, při jejichž testování jsem přišel ke zmíněnému kousanci...a sakra, já jsem to vlastně nechtěl vůbec říkat, ale když už sem to napsal...

Publikováno 08.10.2006 12:45 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 1 (Zobrazit komentáře)

Furríci na Vltavě

Dnes po několikáté otvírám Word abych napsal tento článek, snad se to už povede. Asi dneska nemám den, když ani psaní plytkých keců mi nejde.

O víkendu jsem vyrazil s furríky na vodu – po velmi pozitivních zkušenostech z loňska jsem o neúčasti ani neuvažoval. A vyplatilo se.

V pátek ráno, tedy spíše ještě v noci, vstával jsem totiž ve tři čtvrtě na sedm, což je nekřesťansky brzo (podobné kousky dělávám jen ve velmi výjimečných případech), jsem vyrazil do Prahy. Zde jsem se srazil s jednou dračicí, se kterou jsem se odebral do čajovny. Po delší době strávené hledáním čajovny (první dvě měli zavřeno), jsme se usídlili v jedné z osvědčených.

Odpoledne jsem se pak srazil s ostatními furríky a poté co se Altairovi zhruba po pěti minutách snažení podařilo přesvědčit pokladní že stanice Rožmberk nad Vltavou opravdu existuje mohli jsme nasednout do vlaku a vyrazit.

V Rožmberku následovalo nepříjemné zjištění že vlaková zastávka je asi čtyři km od a navíc nikdo z firmy u které jsme měli zamluvené lodě i ubytování nebere telefon. V Rožmberku jsme se dopracovali na příslušné místo, kde nás očekával prázdný a zamčený barák a stále stejný výsledek s telefonáty. Časem to někdo vzal tuším v Krumlově, ovšem neměl ani potuchy o tom, že daná firma má nějaké zařízení v Rožmberku (později se ukázalo že to byl brigádník). Během následujících několika desítek minut s problém podařilo vyřešit a od té chvíle už s půjčovnou žádné problémy nebyly, na rozdíl od té vloni.

Celkově to byla moc povedená akce. Super atmosféra, dobrá zábava, hezké počasí. Jen škoda že to bylo tak krátké, chtělo by to aspoň den navíc. Jsme rád že jsem si zpravil špatnou náladu z toho nepovedeného srazu.

Publikováno 05.09.2006 23:54 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 2 (Zobrazit komentáře)

Chata přežila další furry sraz

Rozhodl jsem se porušit zaběhlou tradici psát o zajímavých událostech týden poté co se staly a napíšu teď o jedné, které proběhla před necelými dvěma týdny (ano, správný postřeh – ne všechny změny jsou k lepšímu:)).

Takže minulý víkend jsem pořádal na své chatě další furry sraz, v pořadí druhý. Původně jsme o něm ani psát nechtěl, ale nakonec mi to nedalo. Jak jsme naznačil v titulku chata to přežila, se mnou to však bylo horší. Mám-li být upřímný (občas jsem až moc upřímný, ale někdo to přeci říct musí), stálo to za starou belu. Ani ne tak nějakým konkrétním negativním faktem jako spíše celkově. Bylo to takové ospalé a rozkouskované. Když jsem pak v neděli večer seděl úplně u vody a přemýšlel jestli pojedu domů nebo zůstanu do pondělí (zvítězila možnost sednou do auta a zmizet někam pryč), paradoxně jsem se cítil méně osamělý a opuštěný než po většinu srazu.

Ale raději to budu brát z té lepší stránky – když nepočítám většinu soboty a nedělní ráno, bylo to docela dobré.

V týdnu jsem pak vyrazil s bývalým spolužákem na výlet na Stvořidla a potom na procházku z Lipnice nad Sázavou do Humpolce.

Publikováno 31.08.2006 18:57 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)

Měl jsem na chatě draky

Zas po nějaké době se mohu pochlubit jedním z, v mém životě celkem ojedinělých, pozitivních zážitků. Od pátku do úterý jsem na své chatě hostil sraz draků z draci.info. Celkem tam bylo bez mála dvacet tvorů – tolik tvorů najednou pokud vím na chatě ještě nikdy nebylo. Kupodivu i přes velký počet tvorů (akce kde je velký počet tvorů obecně nemám rád – čím více účastníků tím více na takové akci trpím) se akce vydařila a byla jedním slovem super. Dost tomu napomohlo hezké a teplé počasí umožňující rozptýlení tvorů po širokém okolí:)

Spalo se porůznu – v chatě, venku a ve velkém stanu, který si draci přivezli. Místa bylo spousta, ještě by se pár tvorů vešlo;) Nejen co se týče místa jsme byli dobře vybaveni – měli jsme čtyři auta, asi pět vodních dýmek a spoustu počítačů a jiné elektroniky (kupodivu draci na tom nejsou o mnoho lépe než furríci, také samé počítače).

Kromě jedné rozřízlé nohy a s tím spojeného nočního výletu na pohotovost se to naštěstí obešlo bez zranění či jiných následků – účastníci stejně jako chata přežili a já taktéž.

Píšu o tom až teď, neboť dříve nebyl čas. Hned ve středu ráno na mě totiž jeden nejmenovaný kolega hodil práci kterou měl udělat on a která měla být v pondělí hotová, za což mu tímto srdečně děkuji.

Publikováno 29.07.2006 12:14 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)

Události minulých dní - furry sraz a lepidlo

Už je to nějaký ten den, co jsem sem naposledy psal. Mělo to svůj důvod – nebyl čas;)

V pátek jsem odjel do Ostravy na furry sraz ve dračí sluji. Celkem nás tam bylo šest, takže to byla docela malá akce, což velmi výrazně přispělo k jejímu průběhu a celkovému vyznění – malé akce jsou vždycky nejlepší. Nemám rád velké akce a pokud počet účastníků překročí nějakých patnáct až dvacet stává se to pro mne spíše utrpením. Tato akce však byla naprosto suprová a na rozdíl od většiny ostatních i docela dlouhá - domů jsme se rozjeli v úterý odpoledne.

Včera se, přesto že jsem udělal všechnu práci která hořela, moc nedařilo. Nejdříve mi silný vítr otevřel ventilačku, což krom odřeného okenního rámu mělo za následek pád poličky s kaktusy, kterážto se nachází za ní. Výsledkem byla hlína a úlomky kaktusů na podlaze, stole a v pelíšku – naštěstí v dosahu nebylo nic křehkého, co by se mohlo rozbít (krom dřevěného stolu, ve kterémžto přibylo pár děr).

Další fór byl, když jsem chtěl přilepit upadlou nožičku od myši (takový ten malý kulatý kousek plastu na spodku, po kterém myš klouže po podkladu). Po chvíli hledání jsem našel kyanoakrylátové vteřinové lepidlo. Mačkám, mačkám a nic. Tak zmáčknu víc. Lepidlo vystříklo přímo na displej notebooku. Teď co s tím. Klasickými prostředky by to nešlo, tak jsem si řekl že horší už to být nemůže a zkusil použít aceton. Nebyl jsem si vůbec jist že to nepoleptá povrch displeje a už jsem se pomalu smiřoval s nákupem nového stroje (displej je na notebooku to nejdražší a většinou se vyplatí koupit nový počítač než měnit displej), ale k mé radosti se tak nestalo – lepidlo se rozpustilo a povrch displeje vydržel. Jediné co nevydrželo byla barva na lemu (jedna kapka byla těsně u okraje), ale to je jen detail. Každopádně příště raději nebudu pracovat s lepidlem a podobnými věcmi v blízkosti počítače.

Publikováno 06.07.2006 14:11 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)

Přežil jsem druhý Česfur

Včera skončil již druhý ročník československého furry srazu Česfuru. Dlouho jsem váhal zda se účastnit nebo ne. Nemám rád velký počet tvorů na jednom místě a ani nálada, jakou již několik měsíců mám, nebyla pro účast zrovna ideální. Asi týden před začátkem jsem se rozhodl jet – kdybych nejel, tak bych si to zcela jistě vyčítal.

Docela mě mrzí, že jsem se nedokázal bavit s osobou, jejíž potkání bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl tam jet. Nepracovní komunikace holt není moje silná stránka. Kdybych alespoň věděl o čem se bavit, nebo jak se začít bavit:(
Možná bych na ní měl zapomenout úplně...

Stejně jako loni přijeli i zahraniční hosté, tentokrát z Polska, Ruska a Německa. Rusové potvrdili očekávání a zahlédnout je střízlivé, nebo alespoň bez alkoholu v nejbližším okolí, bylo téměř nemožné.

Samozřejmě se opět program tak úplně nestihl, ať už z důvodů počasí (posezení u ohně se v dešti moc dělat nedá), či proto že se to nestihlo. To bych ale neviděl jako výrazné mínus.

O proti loňsku výrazně přibylo výpočetní techniky, ať už využité pro program (přední část hlavního sálu připomínala spíše menší serverovnu než společenskou místnost), či pohybující se volně mezi furríky.

Páteční cesta vlakem proběhla v pohodě, jen vlak z Brna (rychlík na Prahu) byl poněkud přeplněný, ale díky vynaložené rychlosti a průbojnosti jsme si sedl.

Pěkné počasí, kteréžto v pátek bylo, se samozřejmě ještě týž den zkazilo a až do pondělního odpoledne bylo hnusně – prostě klasika.

Hned na začátku se stalo to, co jsem tak nějak očekával – uvědomil jsem si, jak strašně moc mi vadí, že jsem sám a také svojí neschopnost nejen s tím něco udělat, ale i alespoň se o to pokusit. Naštěstí se mi s vypětím všech sil podařilo to jakž takž překonat, i když až druhý den odpoledne. Celý pátek jsem strávil posedáváním u počítače se sklenicí něčeho dobrého vedle a občas to prokládal vodní dýmkou, od níž jsem se v průběhu celé akce vzdaloval jen málo. Když jsem někdy okolo desáté na několik minut usnul s hlavou na noťasovi, naznal jsem, že nejlepší bude přesunout se do postele a také tak učinil.

V sobotu dopoledne jsme se, i přes nepřízeň počasí, vydali hledat Čertovy díry. Naštěstí jsem si vzal nepromokavou bundu, deštník či alespoň kšiltovku však ne, takže jsem byl docela zvlhlý. Domorodci, kterých jsme se po cestě zeptali, nás samozřejmě poslali delší cestou. Dorazivše na místo, zjistili jsme, že je počertech dobře ukryté a souřadnice na mapě v GPS poněkud nepřesné. Nakonec jsme to ale díky Myshi a Estě našli asi sto metrů od místa, kde měli podle mapy být a kousek od cesty, po které jsme šli, takže lezení do prudkého kopce a následné slézání o kus dále dolů bylo celkem zbytečné.

Odpoledne, to jsem konečně dostal dobrou náladu, kterážto předtím po návratu z výletu opět zmizela, byla Greyfurova přednáška o tvorbě fursuitů.

Poté bylo Aslanovo barbecue. Grilované maso mám velmi rád, ale pokud je tam více koření než masa, tak to pro mě už moc ideální není. Jíst se to dalo a nebylo to špatné, ale poněkud...pálivé.

Následoval již osvědčený sig – aukce, ve které se dražily předměty věnované furríky, případně služby (např. masáž či napsání povídky). Dražitelem byl jako loni Altair, které opět předvedl úžasný a strhující výkon, při kterém se všichni dobře bavily (jen zahraniční hosté bohužel přišly vinou překladu o většinu nádherných dvojsmyslů a narážek). Já si koupil obrázek dvou odpočívajících vlků, který vyfotil a do aukce věnoval Bubák. Výtěžek aukce dostane útulek pro přestárlé a týrané koně – Altair se asi chce zajistit na stáří:D

Zbytek dne (asi tak to čtyř ráno) jsem s dalšími asi patnácti furríky hrál hru Truth or Dare. Ta spočívá v tom, že se položí otázka a tázaný na ni musí pravdivě odpovědět, nebo splnit úkol, určený tazatelem a pak se na něco zeptat někoho dalšího. Taková klasická hra, která se hraje na většině srazů.

V neděli ráno se diskutovalo na téma nové verze českého furry portálu. Z větší části jsem u toho byl, ale spíše jsem s několika, co mají na věc stejný názor, probíral to, jak je tato snaha zbytečná a že to stejně po pár týdnech ztroskotá, jako všechny minulé pokusy. Ale bylo zajímavé to pozorovat:)

Po obědě se přineslo lano a psovití se přetahovali s koňovitými. Vyhráli koně, imho především díky váhové převaze (měli Altaira, který vydá alespoň za dva).

Greyova přednáška o dlacích se nesetkala s velkým zájmem, takže jsme se v komorním počtu šesti tvorů přesunuli stranou do chatky. Bylo to příjemné a líbilo se mi to, ale je škoda, že se pro toto zajímavé téma nenašlo více posluchačů.

Bohužel jsme byli přerušeni organizátory soutěže Fur Bag (adaptace televizní soutěže Kufr), kteří zoufale sháněli nějaké soutěžící:)

Následovala hostina, krátké divadelní představení a furdance. Na hostině jsem logicky nemohl chybět (obzvláště krevety, chobotničky a podobné mořské potvory byly zajímavým zpestřením – tedy ne že by to někdo jedl...;)), furdance jsem se však neúčastnil – zas tolik, abych se odhodlal ke křepčení v rytmu hudby, jsem toho vypito neměl.

Okolo půlnoci menší skupinka vlků vyrazila do lesa výt, což bylo původně plánováno na páteční noc, ale kvůli počasí odloženo. Tedy ne že bychom si nějak pomohli – pršelo ještě více než předchozí noci, ale i tak se nás několik málo sešlo. Celkově to bylo takové...vlhké.

Poslední akcí byla další Truth or Dare, tentokráte s menším počtem účastníků a na vyšším levelu;))

Pondělí se odehrávalo ve smutné, odjížděcí, náladě a krom skupinové fotografie se už nic nedělo. Domů mě odvezl Rusty svým liškobusem, kterému za to děkuji. Po příjezdu domů jsem byl totálně neschopný čehokoliv a radši šel brzo spát.

Publikováno 02.05.2006 18:04 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 1 (Zobrazit komentáře)

Silvestr 2005 – v příjemné společnosti furríků

Letošní Silvestr jsem strávil jedním z nejlepších možných způsobů – ve společnosti furríků. S příjemnými a milými tvory, v pohodové náladě, za hezkého počasí (sněhová kalamita:))) a za přítomnosti vodní dýmky (kterážto byla neustále pěchována a odpočinula si tak maximálně když jsme spali) a medoviny. Lepších způsobů trávení konce jednoho a začátku nového roku opravdu moc není (víc než jeden mě nenapadá).

Směr Ostrava jsem vyrazil 29., v Brně vyzvedl sněžného levharta a bez problémů dojel do cílového místa. Zajímavým zpestřením byla akorát jediná spolucestující, které v našem kupé seděla a která se poněkud nesměle ozvala, když jsme se bavili o učitelích (já říkal pravdu a levhart, který chce být učitelem (kočky jsou prostě zvrhlé), se je snažil obhajovat). Vylezlo z ní, že je učitelka...:))

30. přišlo zajímavé zpestření v podobě sněhu, který začal padat již někdy v noci a padal celý den. Celkem ho napadlo okolo půl metru a způsobil hezkou kalamitu. Silničáři, tentokrát oprávněně, nestíhali uklízet a na silnicích ho zůstávalo okolo pěti, k večeru i deseti a více centimetrů.

My jsme sníh využili především k postavení sněhového draka. Já jsem se této akce účastnil pouze jako příležitostný divák, neboť jsme sebou neměl grafika a tudíž bych akorát dělal zmatky a jiné bugy.

Konec roku jsme oslavili obligátním přípitkem a odpálením několika rachejtlí a podobných prskajících nesmyslů, u kterých je nejzábavnější dát je někomu, kdo to nečeká, pod nohy. Slušný úspěch sklidila i moje prskající směs domácí výroby, kterážto se propálila vrstvou sněhu a měla snahu poradit si i s asfaltem pod ní.

Odjezd byl aktuální včera, tzn. 2. ledna. Samozřejmě jako vždy byl na poslední chvíli a na vlak jsme běželi, což bylo značně zpestřeno tím, že napadaný sníh začal odtávat a všude bylo plno odporné břečky. Vlak do Brna byl jako už tradičně totálně narvaný, tak jsme si sedli do první třídy s tím že si připlatíme. Průvodčí přišla až za dlouho a byla tak trošku zmatená. Nakonec nám sdělila, že by to bylo drahé a doporučila nám přejít do třídy druhé. Já osobně bych to klidně zaplatil, ale kvůli ostatním, a také tomu že jsme již byli za polovinou cesty, jsem se obětoval a zbývající čas prostál. V Brně na nádraží na nás čekal úžasný pohled – v provozu dvě pokladny a fronty táhnoucí se přes celou halu. Ovšem jinak i zpáteční cesta probíhala v klidu.

Oproti jiným srazům sice tento byl dlouhý, ale i tak byl strašně krátký...

Ale aspoň na krátký čas konečně kladné věci zastínily ty záporné.

Teď už ale bohužel všechno probíhá podle klasického schématu. Jsem doma, bez přátel, sám jen s počítačem a špatnou náladou (rodiče nelze počítat za plnohodnotnou společnost), nechce se mi vůbec nic a přemýšlím o tom, jak je můj život zbytečný a bezcenný.

Konečně mě však napadlo něco lepšího, než skočit z okna atp. Mohl bych si pronajmout chatičku někde na horách, hodně daleko od civilizace, bez elektriky, veškerou techniku nechat doma, na všechno a především na všechny se vykašlat a věnovat se toulání po lese a pozorování přírody. Taková několikaměsíční dovolená by mi určitě pomohla. Láká mě to čím dál tím více.

Publikováno 03.01.2006 22:16 v sekci Furry
Trvalý odkaz
Komentářů: 0 (Zobrazit komentáře)